Podorlická rally byla první soutěží rally, na které Daniel Suk startoval. Bylo to v roce 2023, Dana navigoval Petr Mutafov a jeli se stejným vozem, s nímž jezdí Dan dodnes, tedy se Subaru Impreza STi N12 po Vojtovi Štajfovi. V cíli byli čtvrtí. V následujícím roce se na sedadle spolujezdce poprvé objevil Vladimír Štindl. Podorlickou rally 2024 vyhráli a Vladimír už zůstal. Loni soutěž poblíž Opočna a Dobrušky po problémech s elektrikou nedokončili, zato se na konci sezony stali celkovými vítězi ČMPR. Letos se na místo činu vrátili ve velké formě, a zaslouženě si z Houdkovic podruhé odvezli poháry za celkový triumf. Přitom předchozí Rally Králíky po závadě dojížděli ve vysloveně exhibičním stylu a tempu. Jak to všechno bylo nám přiblížil navigátor Vladimír Štindl.
Co jsi říkal na skladbu rychlostních zkoušek?
Mně se tamní zkoušky strašně líbí a jejich skladba jakbysmet. Já osobně kvituji páteční slavnostní start v Opočně a hlavně vesnickou speciálku v Trnově cestou do servisu. To je prostě geniálně vymyšlené a my se tím po najíždění RZ nabijeme na druhý den.
Měli jste během soutěže vůbec nějakou krizovku?
Dan je opravdu výborný a rychlý řidič. Velice zřídka nějaká krizička přijde, protože to k jízdě na hraně patří! Ale za celou letošní Podorlickou nic takového nepřišlo. Jediný problém byl jen uklouzaný asfalt na prvním Sedlonově, ale to si Dan pohlídal.
Jak jste to měli s deštěm a mokrou tratí, dotklo se vás to? Nebo jste vodě ujeli?
Na první sobotní “Ptáčák” jsme riskli suchou variantu těch černých kulatých a vyplatilo se. Rychnov byl skoro celý suchý. Problém ale nastal na mokrém a uklouzaném Sedloňově. Tam bylo mokro po dešti, který spadl chvilku před naším startem, a světlý křemičitý asfalt se změnil v led a ten byl celkem asi na třetině zkoušky. Na zbytku erzety byl grip o něco lepší, a tam jsme se snažili dohánět ztráty. Díky tomu, že to klouzalo všem, nebyly naštěstí v cíli tak velké, jako jsme se za jízdy obávali. Mimochodem, tady vyzdvihnu výkon Toma Starého. Zajel to s Rally4 na mokrých neskutečně! Poté už se přejíždělo na suché a od sluníčka natopené Jílovice. Na přejezdu jsme na předek hodili tvrdé gumy a jízdu si až do cíle soutěže užívali za sucha a krásného počasí.
Auto už zase šlapalo na výbornou?
Jelikož se Dan o kondici auta před závodem musel postarat, tak naštěstí fungovalo zase úžasně a my se tak mohli soustředit jen na náš výkon a na to, abychom nezapomněli za jízdy mávnout některému ze spousty kamarádů a rodinných příslušníků u tratě. A že jich bylo! Za to jim patří obrovská poklona a dík. Ta podpora byla neskutečná a hnala nás až za hranu možností. Děkujeme!